14. 7. 2015

Don't let small minds convice you that your dreams are too big...

Představte si sebe, jak dosáhnete v život nějakého vysněného cíle - dostanete se na vytoužený obor na škole, začnete dělat oblíbenou činnost, dostanete skvělou práci...

Jestli se vám někdy něco takového splnilo a podařilo, tak vám gratuluji. A teď se zamyslete. Byl v tu chvíli někdo, kdo vám tu chvíli totálně kazil? Jestli ne, tak to vám závidím.

Pravda je, že já o takové škůdce zakopávám na každém rohu.

Když jsem se dostala na kynologii do Prahy, tak jsem se dozvěděla, že jsem pomlouvána, že jdu na šupácký obor, který nemá absolutně žádnou perspektivu. Během studia, když jsem získávala znalosti a zkušenosti, byly (a někdy stále jsou) mi tyto poznatky k ničemu, protože mi lidi předhazují, že se povyšuju, že mám vysokou nebo že to jsou bláboly které si lidi vymýšlejí a studenti jim slepě věří. Množitelé vás budou "zkoušet" umlátit dotazy, kde končí psi z PP chovek, jak si můžou být lidé tak jistí, že se všechna štěňata dostanou do dobrých rukou (nedostanou - dokud existují množitelští šmejdi, nebudou zvířata nikdy v bezpečí).

Po úspěšném dostudování jsem se přihlásila na výběrové řízení a dostala jsem místo ošetřovatelky v útulku. Víte, co se děje? Lidi se mě nejvíc ptají, jak je ta práce ohodnocená a už několikrát jsem dostala otázku, proč dělám práci, co je pod moji úroveň. A taky už padlo několik poznámek typu: však si najdeš něco jiného. Doma už jsem zažila i politování, když jsem popisovala, jaké nadělení mě po ránu čekalo v jednom kotci.

Otázku, jestli mě ta práce baví, jsem slyšela snad jen dvakrát.

Téměř nikoho nezajímá, že jsem si tou prací splnila sen. Že pracuji v útulku, že je to práce, po které jsem toužila od doby co mám Tobiho. Po dvou směnách, kdy jsem měla mít 2 dny volna, jsem si posteskla, že ta psiska 2 dny neuvidím. A hlavou mi probleskla myšlenka, že doufám, že ta slečna, co tam bude po mně, bude ty hafany mazlit během přestávky stejně, jako já...

Jestli se dostanete někdy do stejné situace, kdy se vás někdo bude vyptávat, proč děláte práci za celkem malé peníze, a vy přitom budete dělat něco, co vás naplňuje, obohacuje a plníte si tak sen, zeptejte se těch chytráků, jak se jim vstává a jak se ten den těší do práce. Já vám garantuji, že 3/4 těch lidí vám řeknou, že svouji práci nesnáší, ale dělají ji jen proto, že za to mají slušné peníze. Vstanou, oddřou si své, absolutně bez nadšení a bez zájmu, jdou domů a pořád tak dokolečka celý život.

Lidé dnes už nežijí, jen přežívají. Dělají to, co si myslí, že musí dělat.


Já už mám plné zuby toho, že se musím pořád omlouvat, že si plním sny, a že nežiji tak, jak si všichni myslí, že by se žít mělo. Když nevadí moje práce mně, proč by měla vadit někomu, kdo tam se mnou nedělá? protože není společensky přijatelné brodit se v psích výkalech?

Netvrdím, že z té práce nejsem unavená, přece jen dělat dvanáctky, to není žádná sranda. Ale zároveň chodím z práce pozitivně naladěná a umazlená od zvířat. Kdo by nechtěl o přestávce na oběd sedět v kotci a nechat se olizovat od malých, velkých, starých, mladých psů a ve vedlejším paviloně po sobě nechat šplhat miciny?

Mám tedy vzkaz pro všechny nešťastníky, kteří dělají práci, která je nebaví a ničí je, nemají odvahu se sebrat a jít dělat něco, co je bude naplňovat a přesto remcají do života těm, kteří do práce chodí s úsměvem. Nikdy není pozdě něco změnit, musíte jen chtít. A tím, že budete rýt do těch, kteří svoji práci/školu/koníčky milují, tím ubližujete opět zase jen a jen sobě...

night.shine



2. 7. 2015

Kynologie ČZU - šestý semestr a státnice

Šestý semestr byl o kynologii a zoorehabilitaci, dopisování a odevzdávání bakalářské práce a hlavně o státnicích ;)

Výcvik a využití loveckých psů
Představte si, že zavřu obě oči, zapnu neutrální mód, přestanu na chvíli přemýšlet nad tím, jaký vztah mám k dnešní lovecké kynologii a k myslivcům. Nádech a výdech... A přejdu k samotnému hodnocení předmětu. Doufala jsem, že se dozvím něco více o metodice výcviku loveckých psů. Místo toho jsme spíše poslouchali, jak se lověčti psi dělí, jaká je jejich historie ve světě, u nás.  Dozvěděla jsem se, že retrívři aportují, slídiči slídí, ohaři vystavují a norníci norují (kdo by to byl řekl)... O tom, že lovečtí psi mají své neskutečné přednosti, že mají skvělí nos a výborný smysl pro orientaci, o tom mě nemusí přesvědčovat nikdo; to vím i bez předmětu na škole. Co dalšího se v tomto předmětu dozvíte? Právní vysvětlení LUP, popis zkoušek pro lovecká plemena, pro co jsou využívána. Čeká vás i praktická ukázka, která byla celkem fajn (a psa musíte hlavně hodně chválit - řekne vám předvádějící, který bude mít psa připnutého na škrtícím očku stahováku, načež ho mrskne vodítkem po zadku, protože předbíhá při chůzi  are you fcking kiding me?). Učit se budete z prezentací z přednášek a zkouška se skládá z poznávačky loveckých plemen a testu abcd, který byl tak lehký, až byl lehký ;)
A ne, bohužel, nedokážu se úplně odprostit od mé alergie na myslivce a jejich neetické chování k přírodě a zvěři (a je jedno, jestli je to srna nebo liška, obě si zaslouží respekt). Vím, že nejsou všichni takoví a nemůžu je házet do jednoho pytle. Už jen ten parforsní způsob výcviku psů, to je něco, s čím se nedokážu ztotožnit a přijde mi to zastaralé a ... a tak jsem se dostala někam, kam jsem se ve psaní dostat nechtěla :-D

Zájmová a sportovní kynologie

Pro mě zajímavý předmět, který vás provede světem kynologie. Dozvíte se základní informace o dostizích, coursingu, agility, mushingu a jiných outdoorových sportech, nakouknete do řádů dog dancingu a dozvíte se (pokud to ještě nevíte) něco o národních a mezinárodních řádech sportovní a záchranářské kynologie.
Pro mě předmět na jedničku, zajímavý s externími přednášejícími, videi a praktickou ukázkou záchranářské kynologie. Jestli ještě nevíte, jaký sport by vás se psem bavil, určitě narazíte na něco ve výčtu sportů během tohoto předmětu.
Učit se budete z prezentací, zápočet a zkouška jsou písemné. U zápočtu dostanete 5 a u zkoušky 10? (já už si to nepamatuju!!!) rozepisovacích otázek.

Využití zvířat v zoorehabilitaci

Upřímně se přiznávám, že jsem asi na půlce přednášek chyběla. Byla jsem na zvířatech, která mě zajímala a na povinném cvičení v Toulcově dvoře, což bylo parádní :)
Letos vyšla nová skripta, takže se budete mít z čeho učit. Test byl abcd na počítači, což nesnáším. Nemám ráda slovíčkaření, které absolutně neukáže, jestli člověk rozumí dané problematice. Jen to ukazuje, jestli se někdo slovo od slova umí našrotit skripta.

SZZ

Nejočekávanější z celého 6. semestru - státnice. Já jsem se na ně připravovala 3 týdny. Dělala jsem si výpisky, chystala prezentaci a komentář k obhajobě, vypracovávala si jednotlivé předměty k daným koridorům. Nečekejte, že dostanete otázky. Dostanete seznam předmětů, které jsou rozděleny do 2 koridorů a můžete se učit :-D
Je fakt, že 3 týdny jsou dlouhá doba a učení mi už lezlo na palici. Naštěstí jsem byla víc otrávená, než nervózní, takže se mi učilo dobře. Zavřela jsem se u mamky na bytě a měla jsem klid :)
Kdybych měla dát obecné doporučení pro učení se na státnice - neučte se všechny předměty do hloubky. Podívejte se, na jaké předměty se zaměřují členové komise a učte se nejprve ty předměty, ve kterých se oni pohybují a ty byste měli umět opravdu precizně. Je jasné, že pokud budete mít v komisi člena, který sídlí na katedře veterinárních disciplín, bude po vás nejvíce chtít fyziologii a zoohygienu. Když dostanete zootechnika, musíte si být jistí v plemenitbě, zootechnice a výživě. Když tam bude sedět kynolog, nesmí vás načapat, že neumíte rozdělit psi do FCI skupiny, apod. Je lepší umět ke každému něco než k něčemu nic. Moje státnice byly příjemné, obhájila jsem bakalářku, odpověděla na otázky od oponentky, na otázky od komise a potom měl čekala ústní. A protože jsem dostala fajn otázky, bylo to rychlé popovídání si o problému a šla jsem :) Nicméně stalo se, že naše komise vyhodila studenty od státnic a důležitá poznámka - opravy jsou až za rok! To jako fakt nechcete...


A zde jsou mé 3 roky snažení na jednom obrázku :)

A stálo to za to. Ty zkušenosti, vědomosti, kontakty na nové lidi a hlavně super kamarádky, ty mi už nikdo nevezme :) A hlavně - jsem Bc. kynolog ;)

night.shine


Kynologie ČZU - pátý semestr

Pátý semestr byl pro mě jedním z nejtěžších semestrů. Základy chovu HZ a plemenitba, to není žádná sranda; do toho velmi obsáhlý předmět o zoohygieně a psaní bakalářky.

Volitelný předmět

Jako druhý volitelný předmět jsem si vybrala Jezdectví a vozatajství. Předmět jsem si vybrala hlavně proto, abych mohla chodit na jízdárnu. No, nevyšlo mi to. Chodila jsem jen na přednášky a na jízdárnu jsem se nedostala, protože se mi hodiny kryly s povinným cvičením z plemenitby a přednáškou ze zoohygieny. icméně předmět i tak doporučuji. Přednášky byly zajímavé, teorie ukazována a předváděna na videích, Ing. Starostová je koňák tělem i srdcí, ale dokáže látku vysvětlit i člověku, který se kolem koní nepohybuje. V zápočtovém týdnu se psal test, jehž úspěšné napsání bylo podmínkou pro ústní zkoušku. Protože se mi i termín zápočtového testu kryl s povinným zápočtem z plemenitby, psala jsem test před zkouškou. Byla to docela divočina, protože jsem šla jeden den na zkoušku z chovu HZ a potom jsem měla nějakých 16 hodi na naučení se na tento předmět. Ale zachránilo mě to, že jsem chodila na přednášky, doma jsem si během semestru listovala mými knihami o koních a sama jsem v minulosti jezdila, takže nějaké základy jsem měla a ty těžší věci (řády, sporty, apod.) jsem se přes noc prostě našprtala :) Ing. Starostová byla u zkoušky moc příjemná, když viděla, že nevím, dala mi další otázku, která mě dovedla ke správné odpovědi na otázku předchozí.

Základy chovu hospodářských zvířat

Nemám to ráda. Přiznám se, že z tohoto předmětu jsem byla nadšená jen tehdy, když jsme probírali drůbež. Jednak proto, že pro chov drůbeže jsou skvěle sepsaná skripta (Vybrané kapitoly z chovu drůbeže - opravdu doporučuji) a hlavně přednášející byli nej :) Skvělá byla přednáška, která se věnovala chovu ovcí a koz, ještě mě bavila 1. přednáška a cviko ze skotu, ale přiznám se, že tím to asi tak končí. Povídání o prasatech jsem si mnohem více užila při etologii a aplikované etologii a ve volitelném předmětu "etika chovu a etologie HZ", který jsem měla ve 4. semestru. Ale poslouchat plemenitbu prasat, styl chovu, zmasilosti - mě to prostě nebavilo. Pokud tam seděl člověk, který byl zaměřený na speciální chovy a zootechniku jako takovou, musel být nadšený. Ale z mého pohledu, studujícího kynologa, mi to nic neříkalo... Zkouška byla těžká, bylo toho opravdu hodně k nastudování, je vyžadována nejen znalost ustájení, výživy, ale i znalost plemenitby a fyziologie (anatomie). Přiznám se, že jsem šla tehdy zkoušku opravdu jen zkusit (a zachránila mě znalost a plný počet v testu z drůbeže), ale to, že jsem nakonec odcházela s trojkou - já jsem se styděla jako nikdy předtím :-X ale zkoušku jsem udělala na první pokus, což pro mě bylo hlavní, abych měla čas na učení se na další 2 předměty.

Zoohygiena a prevence v chovu psů

Nejoblíbenější předmět z celého mého studia kynologie :) Řeknu vám, že jsem si často během přednášek a cvik nadávala, že jsem se aspoň nezkusila přihlásit na veterinu. Předmět je to velmi obsáhlý, ale zajímavý. Součástí je povinný výjezd do útulku, vyžaduje se 100 % docházka na cvika, píší se testy a přednáší se prezentace na vybranou chorobu. Kdo nemá docházku, píše zápočtový test (já jsem jela na cviko do Prahy i s angínou) :-D Zkouška se skládá jak z písemné, tak z ústní části. Tento předmět mě bavil od začátku až do konce, i díky skvělému přednášejícímu doc. MVDr. Rajmonovi. Není nad to, když přednáší člověk, který má nejen teoretické, ale i letité praktické zkušenosti a zážitky. Literatura je dostupná od vyučujícího, jak skripta tak prezentace, takže je bohatý výběr na učení :)

Plemenitba psů

Moje nočí můra tohoto semestru. Navazování na genetiku, šlechtění psů, vzorečky počtání, příklady a velmi těžká teorie. Chyběla jsem jen na jediné přednášce, když mě porazila angína, ale jela jsem tam dokonce i tehdy, když byl den před státnm svátkem, takže jsem potom trčela celý den sama v Praze na bytě; seděla jsem na každém cviku a poctivě si dělala "domácí úkoly". I tak jsem zkoušku udělala z odřšenýma ušima. Já nevím, měla jsem pocit, že to umím, ale vytáhla jsem si otázku, u které jsem měla v přípravě jeden velký otazník a velmi pochybný odstavec stažený z nějakých skript. Takže jsem zpanikařila a blekotala nesmysly. Nejvíc mě mrzelo, že si mě přednášející nepamatoval z přednášek, i když jsem tam seděla každý týden ve 4. lavici, a když přišla přednášet paní Tichá z ČMKU, povídali jsme si s ní i s vyučujícím ještě 5 minut po skončení přednášky. A není nic horšího, než když si vás vyučující nevybavuje z přednášek (chodilo nás tam asi 5 a půl z 50). Neberte to tak, že je to šílený a nezvládnutelný předmět. Když se budete učit během semestru v rámci domácí přípravy na cvika, zvládnete zápočet bez problémů. Skripta nejsou, ani prezentace z přednášek, ale je kniha od J. Dostála. Nicméně k dispozici jsou prezentace ze cvičení a řednášející na cviku vysvětlila i jednu věc třeba 100x , abychom to pochopili.
Berte tento předmět jako možnost, jak si nastudovat základy plemenitby a šlechtění, a vemte si z něj to nejlepší, abyste měli argumenty proti těm prašivým množitelům, kteří kříží každého s každým. Získáte ty argumenty, to vám garantuji. Po absolvování tohoto předmětu budete mít znalosti takové, že množitelské krysy zadupete do země :) A dupejte pořádně, ať už příště nevylezou!!! :-D

V tomto semestru vás čeká také poslední etapa praktické encyklopedie a budete psát bakalářskou práci.

A jak dopadl 6. semestr a moje státnice?! :) O tom v dalším článku ;)

night.shine

9. 3. 2015

I am the one I' ve been waiting for...

Dnes ráno na procházce se mi honilo hlavou asi milion myšlenek. Poslední dobou přemýšlím o všem a píši o ničem. Většina myšlenek posledních dní, se však motá kolem našich zvířecích členů rodiny.

Mimi občas kýchne, vypadá v pořádku, ale ta rýma mě rozčiluje. Nechci s ní hned letět na veterinu, aby mi ji nadopovali ATB, ale asi nakonec nebude zbytí, jestli moje bylinková léčba nezabere.
Tobiho zase trápí průjmy. Minulý týden mi v noci připomněl, jak lehké spaní mám, když vím, že ho něco trápí. Stačí, že se zvedl z pelíšku a já jsem měla oči na stopkách. Naštěstí zabrala Smecta, ale po jejím vysazení má zase řídkou stolici. Naposledy se u něj prokázaly kokcidie a léčba byla úspěšná, i tak mě nebaví ho co půl roku ládovat nějakými léky.
A aby toho nebylo málo, tak Tobi chytil od mamčiného kocoura blechy. Na ty mrchy nezabírá vůbec nic, nepomáhá 2x denně vysávat, vystříkávat biokillem koberce a prát pravidelně pelechy. Pipety jsou absolutně k ničemu, koupel zabere asi tak na 5 vteřin. Už vážně přemýšlím o tabletách proti blechám, ale zase si říkám, co to asi udělá s jejich zdravím, když to zabije ty blechy na kožichu, jaku paseku to asi udělá tomu psovi a kocourovi v těle.

Největší novinkou, ze které jsem velmi nadšená, je to, že jsem se přihlásila na Efektivní trénink ke Katce Lerlové, ze kterého jsem nadšená. Nemám teď peníze na to, abych chodila s Tobim na cvičák a přiznám se otevřeně, že jsem člověk, který potřebuje vedení a potřebuji dostávat domácí úkoly a nápady, které by mě motivovaly. Vymýšlíme s Tobim doma různé blbůstky a hry a mám vždy ohromnou radost, když se mi povede naučit ho nový trik, zbavit ho nějakého strachu, potlačit reakci na podnět, ale často se mi stane, že něco začnu a nedokončím to. Třeba to vzdám, protože to "nefunguje" a já ztratím motivaci nebo se zaseknu v daném bodě a nevím, jak z toho ven a tak pořád dělám cvik/trik na jedné úrovni a nevím, jak zvednou kritéria, abych se posunula výš.

Proto když jsem narazila na možnost zapsat se do ET, byla jsem nadšená a  přiznám se, že svým způsobem i vyděšená. Proč vyděšená? Protože úkoly jsou o tom, že se sepisují cíle, vyplňují se tabulky, promýšlí se postupy a hlavně, posílají se tréninkové lekce nebo nahrávky s kompletním cvikem. Možná si řeknete, že na tom není nic těžkého. Pro mě to byla hrůza, když jsem měla natočit vstupní přihlašovací video. Vybrala jsem si něco, o čem jsem si říkala, že to bude v pohodě a během nahrávání jsem byla tak nervózní, že se mi málem rozskočilo srdce :-D Další stres jsem zažila, když jsem byla do skupiny ET přijata a viděla jsem ty sálodlouhé diskuze, ve kterých lidé probírají metodiky, postupy, řeší problémy, radí při  výcviku. Při prvním přihlášení jsem seděla asi 3 hodiny u PC a říkala si: "Co já tady budu dělat? Vždyť nedokážu okomentovat ani jedno video, přispět ani do jedné diskuze?!" Vážně jsem si říkala, že po prvním měsíci dostanu vyhazov a půjdu se klouzat...

První měsíc, který jsem v ET byla bylo za úkol přivolání psa. Moje první natáčení Tobiho přivolání, to byla katastrofa, fučelo, vybrala jsem si novou trasu, na které s Tobim obvykle nechodíme. Nevěděla jsem, kde mám ruce, kde nohy, v jedné ruce klikr ve druhé mobil, sahala jsem moc brzo do pamlskovníku, byla to vážně tragédie. Takové jsem měla myšlenky, když jsem přišla domů.
Ale vážně to byla takové hrůza? Právě že nebyla. Na té procházce se totiž stalo to, že Tobi hrabal u myší díry a naháněl myšku a já jsem zapískala a on přiběhl. Jediné, co mě tedy zpětně mrzí je to, že jsem ho v tu chvíli víc nepochválila, protože jsem myslela na to, jak asi bude vypadat to video a že nemám vůbec zajímavé přivolání a já nevím, co všechno mi lítalo v hlavě za bludy. Když jsem nad tím přemýšlela a přemýšlím zpětně, byl to neuvěřitelný úspěch a v tu chvíli jsem pochopila, proč to vlastně dělám.
Celý život se hrozně podceňuji. Ona kritika vlastní osoby není na škodu, ale je na škodu tehdy, když se kritizuji za něco, co není vůbec podstatné. K čemu mi bylo to, že jsem se stresovala nad tím, že fouká vítr a to video nebude parádní? K ničemu, zmeškala jsem akorát příležitost, pořádně oslavit fakt, že mi Tobi přiběhl na 1. zavolání od velké rušivky.
Od té chvíle jsem si uvědomila, že to dělám pro sebe a pro Tobiho, ne pro lidi kolem sebe. Chci se  ním někam posunout ne proto, abych vyhrávala závody a udělala všechny zkoušky světa. Chci mu obohatit život a zvýšit limity i sobě.

Pro březen jsme si stanovovali výcvikové cíle. To mě inspirovalo - když můžu stanovit cíl pro Tobiho, můžu stanovit cíl i pro sebe. Jaký cíl jsem si dala? Zbavit se stresu před kamerou a zbavit se těch zimních kilogramů, které jsem si přes zimní měsíce nastřádala. A světe div se, ono to jde. Začala jsem tím, že jsem se přihlásila na naši megasuperúžasněnejchytřejší televizi do cvičícího programu, o víkendu jsem nachodila asi 20 km, během kterých jsme pracovali s Tobim na přivolání, procvičovali jsme pozornost za pomoci Premackova principu, potrénovali dlouhodobé odložení a taky jsme ho nechali vyhledávat nás v krajině. Dnes jsme po asi 2 letech nafoukli cvičící balón. Tobi se ho bál, tak jsem z něj hned udělala cvičící pomůcku a stačily 2 krátké lekce a máme doma parádní balanční pomůcku.

Asi každý potřebuje nějakou prvotní motivaci, někoho, kdo ho popostrčí a dá mu tak možnost se více projevit. Mě inspiruje můj pes. Když jsme se rozhodovali, jakého pejska bychom chtěli, byla na předních místech border colie, ale tehdy jsme to zavrhli kvůli tomu, že je to hodně akční plemeno a měli jsme obavu, že bychom mu v centru města nemohli dopřát to, co potřebuje. A do života nám vstoupil neunavitelný a stejně hyperaktivní teriér, který má kromě elánu a nadšení pro práci ještě tvrdohlavost a nějaké ty strachy k tomu. Kdo jiný by nás asi tak naučil sebekázni, klidnému rozhodování, neústopnosti a vytrvalosti, jako právě on? Pokud ustoupím, on si to moc dobře pamatuje, pokud zatlačím, musím svou chybu napravovat docela dlouho. Ale pokud jsem důsledná a nevzdám se, je patrná spokojenost na obou frontách ;)
Obrovský kus práce jsme zvládli už jen díky tomu, že jsem objevila výcvik pozitivní motivací. Mrzí mě, že jsem v minulosti narazila na lidi, kteří mi radili hloupé postupy, jak psa "postavit do latě". Tím jsem udělala víc škody než užitku a taky se s tím peru do dnes sama v sobě. Vím, že to zanechalo pár stop na Tobim, a že to zanechalo pár stop ve mně. Ale taky vím, že z minulosti je třeba poučit se, aby člověk neopakoval ty stejné chyby i v budoucnosti. S přihlášením do ET se mi do žil vlila nová krev a navštívila mě múza, která mě probudila ze zimního spánku. Pro březen jsem si pro nás s Tobim vybrala cíle obsahující cviky, které můžu cvičit i s hračkou a nemusím řešit pamlsky a pokud na tom bude Tobi zdravotně v pohodě, tak věřím, že splním to, co jsem si předsevzala.
Život není o překonávání druhých, život je o překonávání sama sebe - svých strachů, obav, svých hranic. Já si obvykle nedávám předsevzetí do nového roku, ale svou účast v ET beru jako obrovskou motivaci a dávám si předsevzetí, že budu plnit úkoly, které tam dostáváme. Ne kvůli ostatním, ale hlavně kvůli sobě a Tobimu, kvůli obohacení našich životů  a spokojenosti, která pramení ze vzájemné spolupráce :) Protože o tom to soužití člověka se psem je, ne?




night.shine







4. 12. 2014

Brzké ohlédnutí za rokem 2014

Přemýšleli jste někdy o tom, proč je tak velmi jednoduché, poslat některé lidi ze svého života pryč, zatímco u jiných si to nedokážete představit? Proč je jednoduché někomu říct, že vám na něm vadí to a tamto, zatímco u druhého člověka takové chování přejdete kolikrát bez povšimnutí?

A všímáte si, kolik lidí, kteří vám akorát přináší do života stresy, negativní pocity a rozladěnost, trpíte ve své přítomnosti?

Věřím, že každý člověk, kterého v životě potkám, má na mé cestě nějaký smysl. Během posledních let jsem se však naučila, že je dobré nechat lidi přicházet, ale i odcházet. Vím, že je dobré, když do mého života vstoupí člověk, který mi ublíží - jednak se poučím a za další mě to vnitřně zocelí.

Stejně tak si myslím, že nemá cenu držet v životě člověka, který chce sám od sebe odejít, protože i když ho vy máte moc rádi, on to stejně necítí. Je to velmi těžké, ale ještě těžší je to pro toho druhého, který vás třeba nějakou dobu trpí, dá tomu vztahu/kamarádství šanci, ale je to pro něj spíše břemeno.

Proč jsem vybrala po tak dlouhé době toto téma?

Je to zřejmě proto, že se s lidmi, ať už s těmi novými či starými známostmi setkávám dnes a denně a za poslední 2 roky, co jsem v Praze jsem toho tolik zažila, že bych mohla vydat knihu.

Naučila jsem se vypnout emoce, rozpoznat, kdo to se mnou myslí dobře, kdo se na mě chce moc vázat. Pár lidí přišlo a odešlo tak rychle, že jsem je ani pořádně nestačila zaznamenat, několik lidí mám v životě nastálo a pokud si časem nepolezeme na nervy, tak věřím, že se budeme "mít" i nadále :)
Přišli lidé do mého života, kteří mě neznají, přesto jim nebylo hloupé mi nadávat, pomlouvat mě a hanit mě, i když ani neznají můj obličej - jaký k tomu měli důvod? Řekla jsem svůj názor, nešla s davem a nelezla většině do řitního otvoru. Ano, to je důvod k tomu, abyste se během chvíle stali "odepsanci". V takové chvíli, kdy vám není dvakrát do skoku, se vás zastane člověk, kterého pořádně vlastně znáte velmi krátkou dobu. Nevím, kdy jsem naposledy byla za někoho tak vděčná, jako za mojí nynější pražskou úžasnou spolubydlící :)


Protože se možná do konce roku k dalšímu článku nedostanu - nemám na psaní moc náladu, a i když mám nápady, nemám moc odhodlání články realizovat - vezmu tento článek jako shrnutí roku 2014, který utekl tak rychle, až mě to děsí.

Tak  první řadě děkuji dnes a denně komukoliv, kdo to zařídil tak skvěle, že mi do života poslal mého chlapa, bez kterého bych neměla často důvod se smát, rozčilovat se a přemýšlet o tom, jestli jsou opravdu muži z Marsu a ženy z Venuše ;) Když kolem sebe poslouchám nářky, stěžování si ostatních párů, když slyším, jak se rozpadají dlouholeté vztahy, jak se lidi často rozchází kvůli hloupostem, jak mají problémy s nevěrou, apod. vnímám o to víc, jaké mám štěstí, že mám zrovna já takového skvělého muže. Nevím, jestli je na světě jiný chlap, který by zvládl práci, dům, moje studium, moje koníčky a mé často se měnící nálady tak, jako on...

Další, bez koho bych se neobešla jsou moje dušičky Ng a Luc... Je to prostě něco naprosto skvělého, když máte někoho ve svém životě, s kým si nemusíte psát denně, nemusíte se vídat každý den a i přesto víte, že když se něco podělá, tak se v případě nouze nejvyšší na ně můžete obrátit a ony udělají co bude v jejich silách, kolikrát i přesto, že tím naruší své pohodlí. Je fajn mít v životě bytosti, které jsou s vámi, i když s vámi, i když fyzicky s vámi nejsou ;) Kamarádky, kterým můžete říct svůj názor, a i když se to neshoduje s tím, co vyznávají ony, neurazí se nebo vás nepošlou do míst, kde slunce nesvítí, aniž by se nad tím aspoň na chvíli nezamyslely...

Rok 2014 pro mě byl skvělý tím, že mi osud přivál novou spolubydlící, moji spolužačku Míšu :) A nechci být nějak kýčovitě patetická, ale jsem jí nesmírně vděčná za to, co pro mě za tak krátkou dobu udělala, jak se mě zastala, co všechno vzala na sebe, i když věděla, jaké nepříjemné následky by to mohlo mít. Moje společnice pro dlouhé hodiny povídání o kynologii, nevychovaných pejskařích, o škole, o mužích, o všech a o všem.

Poznala jsem osobně Tommyho, skvělého kluka, který to má v hlavě srovnané tak, že by mu to mohl kdokoliv jiný závidět. Klučinu, kterému závidím jeho odhodlání pro věc, jeho plnění si svých snů, jeho touhu a zapálení pro překonávání nástrah života. Zrovna u něj tak nějak doufám, že se naše cesty nerozejdou, protože je fajn o takovém člověku mít jednou za čas nějakou zprávu, inspirovat se jeho názory, jeho sny a podporovat ho v jejich plnění :)

Jsem nesmírně ráda za to, že jsem letos po dlouhé době viděla úžasné kamarádky Danču a Martinu, která mi poskytla na 2 týdny domov v Olomouci, kde jsem byla na skvělé praxi v ZOO. Moc mě potěšilo a obohatilo setkání s Jančou Rábovou...

Na závěr napíši vyjádření, které snad ani nestojí za to psát, protože je to samozřejmost - bez mé rodiny bych kolikrát nebyla nic a nikdo...

Jsem vděčná i za to, že se tento rok v mém životě objevilo pár lidí, se kterými jsem byla v kontaktu pár chvil a už se s nimi nestýkám a  nevím o nich... Jsou to lidé, u kterých jsem se docela spálila, kteří mě v některých chvílích potopili, chovali se ke mně, jako bych byla obtížný hmyz a nebo nějaký retard. Život jde dál, já jsem se poučila, že není dobré si hned každého pouštět blízko "k tělu". Lidi umí být zákeřní a falešní.

Potkala jsem člověka, který se tak navázal, až jsem se chvíli cítila nepříjemně. Měla jsem pocit, že mě snad musí i sledovat, že mi nedá pokoj. Je to divné, že se k vám někdo snaží násilím připoutat, i když jen na kamarádské úrovni, a i když tomu člověku dáte najevo, že o to kamarádství, jak si to on představuje, nestojíte, stejně máte denně na mobilu desítky zpráv a hovorů. Když už nepomůže ani natvrdo říct, že je to moc a mělo by to skončit, potom už jen musíte doufat, že bude stačit zablokování toho člověka všude, kde je to možné, i nemožné.

Někdo mi letos řekl, že jsem až příliš tvrdá, že jsem snad emočně vyprahlá. Dostala jsem také výtku, že smažu lidi ze svého života a ani jim neřeknu proč. No, pokud lidé berou opravdu to, že když mám někoho v přátelích na facebooku, tak to z nás dělá opravdu přátele, tak to jako opravdu ne ;)

Pravdou je, že nepotřebuji mít v životě třeba stovku lidí, z nichž 60 ani vlastně pořádně nebudu znát, 20 mě bude permanentně štvát, 10 mě bude za zády pomlouvat, aby se na mě za pár sekund potom mohli usmívat. Mně stačí mít v životě těch 10 lidí, kteří se mi nebojí říct názor do očí, kterým nedělá problém mi říct pravdu, i za cenu toho, že by se mě to třeba nejprve dotklo. Nepotřebuji lidi, kteří mi budou pochlebovat nebo mi lézt do prdky, nestojím o lidi, kteří jsou falešní a neupřímní. Nelíbí se mi ani mít v životě lidi, kteří trpí svými komplexy a hází je na mně, už tak mám kolikrát problém sama se sebou, ještě řešit nepodstatné věci někoho jiného...

Proč je tedy ta snadné někomu říct, ať jde pryč a jinému to neřeknete?

Protože s lidmi, se kterými souzníte, u nich přejdete maličkosti, které vám na nich třeba vadí, protože jsou to prkotiny, jsou to maličkosti, které v tom obrovském závalu toho pozitivna, které se na vás valí od těch úžasných lidí, přejdete a mávnete nad tím rukou. Protože když je něco obohacující, tak jsou ty malé nedokonalosti jen nepodstatné prkotiny, kvůli kterým nestojí za to člověka odehnat.

Tento rok, stejně jako ty předešlé i ty budoucí, si neumím představit bez vás, protože bez vás, moje kožíškované děti, bych nebyla tím, kým jsem dnes.

A na závěr přikládám pár citátů, které charakterizují můj rok 2014 ve zkratce... Berte je jako možnou inspiraci pro rok nadcházející nebo jen jako pouhou možnost pro zamyšlení a meditací nad letoškem...




credit goes to owner
Celkově se omluvám za nečinnost na blogu. Nebaví mě moc sedět u počítače a hodinu psát článek, který následně ještě minimálně půl hodiny opravuji, předělávám a dopisuji... Snad zase přijde časem blogerská múza, která mi přinese nadšení pro psaní a filozofování.

Do té doby, pokud si budete chtít povídat nebo budete mít potřebu mi něco sdělit, tak pište - na facebook, sem do komentů nebo na mail. Můžete mi poslat pěknou fotku, a když budete mít zájem, můžete mrknout na můj Instagram, kam přidávám fotky - většinou tedy fotky Tobiho, ale tak pohled na takového fešáka nikdy neomrzí ;)

night.shine

13. 9. 2014

Veganské a vegetariánské food blogy

Zdravím vás a přináším po delší době nepejskařský článek. Titulek napovídá, že to bude o jídle, tak šup do toho, ať máte inspiraci na nedělní oběd! ;)

Chtěla bych se s vámi podělit o několik oblíbených veganských a vegetariánských food blogů, které mám nejradši a často z nich čerpám nápady na takovéto domácí žvýkání. Tak jdeme na to :)

http://www.veganotic.cz/
Asi moje nejoblíbenější stránka s čistě veganskými recepty. Najdete zde všechno od předkrmů přes hlavní jídla až po vynikající dorty a koláče. Recepty jsou popisovány srozumitelně a jsou doplňovány krásnými fotografiemi.



http://kucharkazesvatojanu.blogspot.cz/
Evu Francovou a její kuchařku znám velmi krátce (její stránky a recepty mi doporučil ošetřovatel olomoucké zoo, kde jsem byla v srpnu na praxi). Hned při prvním brouzdání touto internetovou kuchařkou jsem nad ní strávila asi 3 hodiny a nemohla se nabažit. Eva Francová je vegetariánka, na jejím blogu však najdete také mnoho veganských receptů. Je pro to, aby si lidé nekupovali hotová jídla, ale kupovali suroviny a vařili jídla vlastní. Najdete zde nespočetné množství receptů na domácí pečivo, na jídla bez lepku, na sladká i slaná jídla. Najdete zde prostě všechno, co k vegetariánskému/veganskému stravování patří. Za mě inspirace č. 1!
10. 9. 2014 vyšla Evě nová kuchařka, takže tip na vánoční dárek je jasný ;)


http://blueveganpig.blogspot.cz/
Skvělý blog s veganskými recepty, které jsu často doplněny i video návodem na vaření. na této stránce oceňuji, že jsou zde recepty z nedrahých a snadno dostupných surovin. Co si budeme nalhávat, studenti mají do kapsy hluboko a někdy to dá práci, aby se při veganské stravě a při malém rozpočtu zaplnilo břicho a do těla se dostaly všechny živiny :)


http://www.veganfoodporn.cz/
Přehledná stránka, kterou mám moc ráda a často z ní čerpám inspiraci pro rychlé vaření. K receptům jsou přidány fotografie, což já mám ráda. Jsou zde jednoduché, ale nápadité recepty, které vaše chuťvé buňky velmi uspokojí a přitom vás nezruinují ;)

http://dewiibatwoman.blogspot.cz/p/seznam-receptu.html
Díky Dewii jsem vyzkoušela poprvé recepty jako je "chilli con soja", "veganská svíčková", začala jsem podle jejího postupu vytvářet domácí rostlinná mléka a tofu pomazánky. Její recepty bych doporučila hlavně začátečníkům, kteří se ve veganské stravě moc nerientují a ze začátku jim chybí nápady a představa o tom, co vlastně ti vegani jí ;) A ŽE JE TOHO PEKELNĚ HODNĚ !!! ;)

http://veganodaktyl.veganka.cz/
Netřeba moc komentovat, stačí se podívat a začít vařit ;)

http://www.goodmoodspoon.com/
GOOD MOOD SPOON sem dávám, i když jsem podle této stránky zatím neuvařila vůbec nic. Ingredience, které jsou v receptech používáy jsou pro mě často drahé. Vím, že když udělám nákup, když utratím třeba 1000 kč za octy, omáčky, apod., které potom budu mít doma v zásobě, tak to na 1 - 2 porce potom vyjde dobře, ale tohle náš domácí rozpočet fakt neunese. Inspirace a podívání se skvělé (fotografie jsou naprosto dokonalé), ale pro vaření až do budoucna :)

Z mých nej food blogů je to všechno. Pokud máte nějaký oblíbený blog, můžete se podělit v komentáři a zaslat odkaz!

night.shine



4. 8. 2014

Výcvikový deník (léto 2014) cvičák a domácí lekce

4. lekce

Kvůli zkoušce jsem přehodila poslední hodinu před prázdninami na pátek. Sešla se "parádní" parta, kterou sama Soňa okomentovala slovy: "Paráda, sešli se čtyři psi, co nemají rádi psy."
Potkali jsme se se psy před branou cvičáku a musím říct, že mě Tobi překvapil. Stály jsme s majitelkami v uctivé vzdálenosti od sebe a pejsci nasávali pachy ostatních, přišel i jeden hafan, který dost štěkal, když viděl ostatní psy, ale i on po chvíli usoudil, že to nemá cenu a tak jsme v klidu čekali. Bez vyjíždění, vrčení a protivností :) Byla jsem na Tobiška moc pyšná, že i přes tolik testosteronu, vydržel relativně v klidu. Napětí jsem u něj cítila, ale krátká hra a odvedení pozornosti to spravilo :)
Cvičili jsme klasickou poslušnost, dostali jsme pochvalu od Soni, že jde vidět, že jsme cvičili chůzi u nohy a obraty za chůze. Cvičili jsme, jen co je pravda ;) Ani ne tak kvůli Tobimu, ale kvůli mně, protože jsem manťák, který se při povelu "čelem vzad" vždy nejprve točí přes pravé rameno :-D

Problém nastal, když jsme trénovali dlouhodobé odložení. Skvělé na cvičáku je to, že trénujete v prostředí a za situací, které nemám možnost doma navodit. tak aspoň přijdu na chyby a nebo nedostatky ve výcviku. Tak jsem přišla na to, že Tobišek má hezké dlouhodobé odložení, když je v nerušeném prostředí. Vedle nás se však začal zvedat pejsek a nechtěl cvik provádět. Opakovaně se zvedal, popocházel k paničce a Tobi to psychicky nezvládnul. Takže jsem si hned psala do deníčku - dlouhodobé odložení, posunout se zpět a zvyšovat kritéria :)
Dlouhodobé odložení (DO) na cvičáku je obrovský skok. Doma totiž cvičíte a máte menší podněty, které vašeho psa rozptylují. Já cvičím DO doma, na poli, u obchodu. Ale nemám možnost moc cvičit tento cvik, když jsou kolem psi, proto to jsou pro Tobiho obrovská kritéria pro rozptýlení psa během provádění cviku.

5. lekce

Další lekce byla až v červenci, protože cvičák přes léto nejede podle rozvrhu, jsou tábory, atd.
Vešli jsme se do skupiny, která byla obsazena hlavně štěňaty. No, i tak tam byl Tobi nejmenší, protože 11 měsíční štěně RR už je přeci jen kusanec psa ;) Mimina si na začátku a uprostřed lekce pohrála, my jsme byli s Tobim na vodítku a s náhubkem opodál. Tobiš totiž smečku velkých, divoce si hrajících psů psychicky nezvládá. Bohužel, se jednou přiřítilo klubko k nám a Tobi začal plašit, startovat, vyjíždět. Dal se odlákat na pamlsek a zklidnit, ale i když byla mimča na vodítkách, vrčel a bylo vidět, že je hodně nervózní. Proto jsem vytáhla co nejlepší odměnky, abych ho odlákala a během jednotlivých cviků jsem s ním procvičovala i klidné chování při pohledu na psy.  Dělala jsem to tak, že jsme třeba šli na cvik - chůze u nohy -a když jsme ten cvik provedli a vrátili se do řady, nechala jsem Tobiho, aby čichal na dálku pachy psů a prohlížel si je. A když se hezky a klidně choval, tak jsem ho odměňovala. Díky tomu se nakonec Tobišek začal očichávat s pejskem, který stál vedle nás a pokusil se i o náznak hry. Takže jsme nakonec odcházeli s klidnou myslí - oba ;)
Soňa se nás ptala, co jsme nejvíc procvičovali přes prázdniny. Popsala jsem jí, jak jsme začali více procvičovat oční kontakt a dala mi ohledně tohoto chování a cviku velmi užitečné rady a poznatky. Pokud jsem to ještě nenapsala, jsem neskutečně vděčná a výcvikářku jako je ona :)
Soňa začala lekci novým cvikem, který teď procvičujeme doma. Odepnutí a znovu připnutí pejska na vodítko u nohy. Člověk si ani neuvědomí, jak důležitý je to cvik.
Nejvíce mě potěšilo, že nás Soňa pochválila za vylepšení povelu "ke mně". S Tobim jsme to cvičili jak diví, tak jsem ráda, že to jde poznat. Pracovala jsem na tom za pomoci targetu, který jsem dala do pozice, která je Tobimu ještě příjemná. Jestli je něco, co nechci ve výcviku a práci se psem je to, aby pes dělal něco, co je mu nepříjemné. Tobi předsedal daleko ode mě, to byla chyba moje, protože jsem ho naučila při tomto povelu reagovat na moji osu těla. A při přeučování za pomoci targetu jsem si všimla, že se mu nelíbí, že by měl být nalepený na moje nohy a dívat se na mě tak, že je mu to nepříjemné. Takže máme předsednutí stejně třeba 10 - 15 cm přede mnou, ale je to mnohem hečí, nepředsesdá křivě a hezky se na mě dívá, což je pro mě důležité, a i kdyby to mělo být a nějakou srážku bodů při kouškách, je to pro mě stejně lepší, než ho lámat "přes koleno". Chci, aby ho to bavilo, ne aby se nutil :)
Při cviku DO jsem byla z Tobiho extrémně nadšená. Po červnové lekci jsme DO cvičili denně, postupně jsem začala vyšovat kritéria, měním prostředí a vyplácí se to. DO Tobi zvládnul celou dobu bez toho, aniž by se zvednul, i když štěňátka kolem se převalovala a zvedala (ten den bylo dost velké horko a i ve stínu bylo docela nedýchatelno). Po dobu cviku jsem byla od něj na vzdálenost 3 - 5 kroků a prokrmovala jsem ho a byl opravdu skvělý :)

domácí lekce

Doma jsme tedy pracovali na DO. Posunula jsem se o krok zpátky, abych mohla změnit zvyšování kritérií. Kdyby mě někdo sledoval, jak "zvyšuji kritéria", asi by si lidé mysleli, že jsem praštěná. Skáču kolem psa, vykřikuju, tancuju, plácám rukama.
Zapojila jsem i členy rodiny, sepsala si seznam, na co Tobi nejvíce reaguje a postupně to přidávám tak, aby cokoliv se dělo, cokoliv slyší nebo vidí, aby to ignoroval a prostě zůstal, dokud nedostane uvolňovací povel :)
Pořídila jsem si krásný deník, kam jsem si začala ručně vypisovat postupy při učení různých cviků a triků.
Vyšlapala jsem Tobimu taky pár prvních pachových čtverců a podle mě pracoval moc hezky.
Začala jsem s ním hrát hodně her. Na přivolávání, sebekontrolu a na získávání pozornosti a očního kontaktu.
Na základě her jsem s ním natrénovala odložení za chůze v leže. Zatím máme odložení na targetu v domácím prostředí. Během příštího týdne bych chtěla začít odbourávat target a zkusit to i venku. Jsem z toho maximálně nadšená a myslím, že kolikrát jde můj jásot slyšet na druhé straně vesnice :-D Čím víc jsem já nadšená, tím vidím větší zájem a snahu u Tobiho.
V čem vidím maximálně velký pokrok je reakce na nárazové zvuky (u nás střelba a bouřka). Díky skvělému článku Františka Šusty o distresu a eustresu jsem během jedné bouřky "naklikala" Tobiho, ale i mamčinu fenku Triny (ta mi jednou málem vykloubila rameno, když se snažila utéct před něčekaným vukem venku). Je to jednoduché, efektivní a nestresující pro obě strany :)

Nakonec mám pro vás video s 1- minutovým odložením na 15 kroků. Čím je zvláštní? Asi když se na něj podíváte, tak si řeknete, že pes prostě leží a čeká, takže není nijak skvělé.

Co nevidíte a nevíte:

a) je to v místě, kde za plotem chodil pes
b) tento pes na Tobiho často štěká
c) vedle se v zahradě proháněly děti
d) na vedlejším poli jezdil traktor a oral půdu


e) Tobi se mi předtím při DO zvedal, když jsem se k němu vracela, když jsem se postavila k jeho boku nebo jsem mu dala odměnu (pamlsek, slovní pochvalu), což pes udělat nesmí, proto jsem nahrála i to, že se k němu postavím, chvilku počkám, odměním ho a i přesto leží dál a cvik ukončím až uvolňovacím povelem, kdy se teprve Tobi zvedne

f) krásné jsou taky signály, které ke mně Tobi vysílá :)



video


Nahrávání jednotlivých lekcí a cviků je fajn, protože se můžete zpětně kontrolovat a hledat, kde jste udělali chybu, ale je to i velká vzpruha a povzbuzení, když srovnáte třeba 2 videa s jedním cvikem, kdy se začínáte učit, a když cvik (trik) zapojujete již bez pamlsků do delší série :)

Já jsem třeba tady přišla na jednu chybu, která sice cvik neovlivnila, ale měla bych se jí do budoucna vyvarovat. Přijdete na to, o čem mluvím?

night.shine

30. 6. 2014

Detox podle "3 day summer juice cleanse"

Zdravím vás z upršeného východního Slovenska :)

Dnešní článek bych chtěla věnovat detoxu, který jsem v minulých dnech absolvovala a víte o něm díky fotkám, které jsem vložila na stránky FB.

Byl to detox podle těchto stránek 3 day juice cleanse, na které jsem narazila v jedné události na Facebooku. Nemám doma odšťavňovač a ani na něj nemám peníze, takže jsem se rozhodla tento detox udělat formou namixovaného ovoce a zeleniny. Sice je na stránkách doporučováno, aby se do těla nedostala vláknina, protože trávící trakt bude pracovat a dostaví se velmi rychle pocit hladu, přiznám se, že jsem hlad neměla.


Proč jsem se pro detox rozhodla?

Kvůli stresu během zkouškového období se můj jídelníček změní v přehlídku nevkusu. Doslova. Na snídani pečivo, zapiji ho kávou, na oběd co se najde, většinu třeba jen těstoviny s rajčetem, na svačinu kafe s nějakou sladkostí a na večeři buď nic nebo kafe, černý čaj a většinou opět sladost nebo něco nezdravého, slaného. Co mají moje denní chody společného? Bílou pšeničnu mouku a kofein a to v takovém množství, až to hezké není. Kdybych to sečetla, což se ani neopovažuju, jinak by mě ranila mrtvice, tak jsem beztak vypila za zkouškové období nějakých 10 litrů kafe a snědla půl kila bílé mouky. Opravdu bych se tomu nedivila. Je to hrůza. Člověk ví, že je to špatné, ale když jde do ledničky, omlouvá si to tím, že má stresy, a že to teď nevadí. Že teď potřebuji být v psychické pohodě, taksi uklidním chutě (ano, chutě - ne hlad) a bude se mi lépe učit. Kulový! Když není dobře fyzické stránce člověka, nebude dobře ani té psychické. Byla jsem během zkouškového permanentně unavená, šálky kafe jsem zvyšovala na neúnosné množství. Před jednou zkouškou jsem dostala menstruaci a probrečela jsem v křečích a bolestech noc, že jsem myslela, že do Prahy ani nepojedu. A to díky meditacím a jistým změnám v jídelníčku se mi po vysazení HAK cyklus hezky spravil a byla jsem více jak 3/4 roku v pohodě bez nutnosti zahánět bolesti analgetiky.
Další věc byla ta, že jsem, samozřejmě, přibrala. Je to logické. Tělo je ve stresu, takže cokoliv přijmete, vytváří si zásoby, kdyby bylo ještě hůř. To je biologie, která se nedá oklamat, je to evoluce, která se jako strategie pro organismus osvědčila. Mně sedají tukové buňky nejprve na zadek a stehna. Nepomáhal ani běh, ani jízda na kole. Fyzický výdej byl pořád menší než kalorický příjem...
Co bylo ale pro mě nejhorší, byl fakt, že se mi o 100 % zhoršily ekzémy kolem očí (trpím na ekzémy ze stresu a z chlóru ve vodě, vyskakují mi hlavně kolem lícních kostí a kotnících) a do toho mi začalo vyskakovat na obličeji akné. Fakt dobře se čistí pleť, která má na kousku ekzém a půl milimetru od něj je pupínek.

Jak to tedy u mě probíhalo?

Do tohoto detoxu jsem se nevrhla po hlavě. Začala jsem jednou významnou změnou v životě - nainstalovala jsem si do telefonu aplikaci, která mi na základě tělesné hmotnosti vypočítala, kolik bych za den měla vypít vody. Vy se tomu možná smějete/divíte, ale pokud si přečtete můj jídelníček ve druhém odstavci, tak vám dojde, že jsem psala jen to, že jsem pila kafe, ale není tam nikde zmínka o tom, že bych se napila vody. A je to tak schválně napsané! Jsem člověk, který netrpí pocitem žízně. Má to tak moje mamka, moji prarodiče z její strany. Dám si kafe na chuť, ale nepiju. Vůbec. Je to šílenost, když si vezmete, že kafe odvodňuje organismus a co odteče, tak vy "doplníte" opět kávou!
Proto jsem si nainstalovala tu aplikaci, která mě upozorňuje, že mám pít a odpočítává, kolik mi ještě schází. A tak jsem se naučila "pod dozorem" vypít denně cca 2 litry vody denně. Piju vodu s citrónem, protože mi samotná voda nechutná
Co jsem neudělala a co autorka detoxikační kúry doporučuje, je klystýr. Hnusí se mi ta představa a nebyla bych toho schopná. Jo, možná to pomáhá, ale tohle fakt není nic pro mě :-D 

1. den

První den byl fajn. Večer před zahájením detoxu jsem si nakoupila ovoce a zeleninu, některé jsem musela nahradit, protože je v obchodě neměli. Zbožňuju jablka, která byla častou ingrediencí, takže mi to i moc chutnalo. Je pravda, že vlákniny tam bylo "megamoc" :-D Takže jsem kolikrát ani smoothie nemohla dopít. Prolívala jsem se po celý den vodou s citrónem, takže jsem během prvního dne do sebe dostala určitě tak 4 litry tekutin, když počítám i tekutiny obsažené v ovoci a zelenině. Dala jsem si takový klidný den, akorát jsem ušla asi 5 km s Tobim na procházce, četla jsem si, poslouchala muziku a bylo mi fajn.



2. den

Moc mi chutnalo ranní smoothie, kde jsem si sice zapomněla koupit pomeranč, ale náhrada byla možná skrze mrkev, a bylo to neskutečně namózní, takže toto smoothie se stalo mým favoritem č. 1 a budu ho zařazovat pravidelně do svého jídelníčku.
Druhý recept však obsahoval kiwi. Nic tak odporného jsem snad v životě nepila. Kiwi mi vytvářelo v puse hnusnou pachuť, chvilku mi bylo i na zvracení. Nemám na kiwi alergii, miluju ho!!!! Ale tohle jsem opravdu nezvládala. Nevím, čím to bylo, jestli kombinace těch surovin nebo co, ale byl to opravdu hnus. Tak jsem zbytek vylila do záchodu, místo toho vypila litr vody s citrónem. Asi po 2 hodinách si dala jen kiwi, které jsem vydlabala lžičkou a bylo to naprosto v pohodě! Tak nevím, protstě mi nechutnala asi ta kombinace potravin nebo se to kiwi mixováním zbláznilo?! :-D
Večer na mě začaly přicházet první příznaky absťáku. Beze srandy. Přišla na mě neuvěřitelná chuť na něco sladké nebo slané. V hlavě mi lítaly myšlenky na brambůrky, když jsem vytahovala Tobimu z mrazáku pytlík s masem na druhý den a viděla jsem v druhém šuplíku nanuky, protekl mi snad i pot po zádech :-D
Když potom Michal přišel domů s hranolkami, radši jsem se odebrala do pokoje. Přišla na mě (asi po půl roce) pekelně obrovská, hnusná, tříštivá migréna. Začalo to bolestí od pravého oka, postoupilo to ke krční páteři. Bylo mi až na zvracení. Tak jsem to rychle zaspala.


V noci z druhého na třetí den se stalo ještě něco, co mě dost vyděsilo. Budila jsem se co chvíli kvůli bolestem kloubů. Nejprve mě budila tupá bolest na levém kyčelním kloubu a k ránu už mě bolely klouby všechny. Převalovala jsem se v posteli, chvílemi dokonce i pocházela po domě. Žádnou přehnanou zátěž jsem druhý den neměla, ráno jsem byla s Tobim na kole (jezdíme asi tak 8 km trasu, aby se vyběhal) a večer jsem běžela svou 3 km trasu, takže nic extra. Sedla jsem za PC a zadala si do vyhledávače "bolest kloubů - detox." To byste se divili, kolik lidí popisuje přesně ty stejné příznaky, s jakými jsem se potýkala já. Bolesti hlavy, kloubů, někdo je unavený, malátný, dokonce i mezi detoxikační příznaky patří zvracení, průjmy, atd.

Do detoxu jsem šla s tím, že je možnost, že i když je mým hlavním cílem zbavit se nepříjemností na pleti, může nastat právě zhoršení - výskyt vyrážek, ekzemu. No, že vlastně můžu padnout úplně nemocná, to mi nedošlo.

3. den

Třetí den byl nejnáročnější. Kvůli bolestem jsem spala tak maximálně 3 hodiny, byla jsem jak tělo bez duše, unavená, zpomalená. Chystali jsme se na cestu na Slovensko a já jsem se balila asi 2 hodiny. Nemohla jsem se pohnout, co chvilku jsem si sedala, odpočívala. Klouby mě pořád pobolívaly. Do toho mě ještě začalo bolet v krku a vrátila se mi migréna. Perfektní stav, když vás čeká 7 hodin v autě.
Vypila jsem ranní smoothie, nachystala si s sebou suroviny na odpolední a večerní.
Během cesty jsme se zastavili na salaši Krajinka (který moc doporučuji, pokud pojedete na Slovensko). Je to salaš s vlastní restaurací, kde nabízí vlastní produkty od rostlinných po živočišné. Přijedete tam a kolem vás cupkají prasata, která si spokojeně ryjí v zemi, ani se nenadějete a kolem vás proběhne houf malinkých králíčků, ovečky se pasou na obrovských pastvinách, do toho kolem vás krouží kohout a pozoruje,jestli váš hafan nijak neohrožuje jeho rajón :) Toto místo mě hezky nabilo a mazlení se s oslíkem a kůzlaty mi snad pomohlo i od bolesti kloubů :-D Opravdu jsem na to na chvíli zapomněla a bylo mi moc dobře.
Moc bych si přála, aby se lidé při výběru hlavně živočišných výrobků zamysleli, odkud nakupují. Když přijdete na takový salaš, domácí farmu a vydíte, že zvířata opravdu žijí!!! je to nádherný pohled. Chovají se tak, jak je pro ně přirozené. Ano, na noc jdou do výběhů a do stájí, ale ráno je opět vypustí a je jim fajn.
Je to mnohem lepší, než velkochovy, kde jsou zvířata 24/7 zavřená ve stájích a halách. Proto bych i v tomto článku chtěla apelovat na všechny, kdo to budou číst. Víte, co jíte? Víte, odkud vaše suroviny pochází? Všichni vykřikují GMO, pesticidy, blabla... Jo, není to ve všech případech úplně v pořádku. Ale kdyby se každý člověk, který se potom láduje masem zamyslel, jestli je lepší si dát jednu GMO kukuřici nebo maso ze zvířete, které nikdy nevidělo sluneční svit.
Pokud si myslíte, že ten poslední monolog do tohoto článku nepatří, tak jste na omylu. Během detoxu vám dojde hodně věcí a budete hodně přeýšlet na věcmi, které se vám třeba do mysli nikdy nedostanou. Neberu to jen jako detox fyzický, ale i jako psychický - restar pro tělo i duši. Tak pro ty, co tento detox budou zkoušet, třeba je to fajn myšlenka pro dumání po večerech :) Nechci nikoho nutit k okamžitému vynechání živočišných produktů, jen vás nutím, abyste opět podporovali místní zemědělce, farmáře a místní produkty. Protože "narozeno ve Francii, vychováno v Polsku, poraženo na Slovensku, prodáváno v České republice", to je přeci hnus. Jak eticky vůči zvířatům tak vůči naší ekonomice a zemědělství. Přitom to je tak jednoduché!

Konec mého třídenního detoxu proběhl tak, že jsem vypila asi litr minerálky a zažehnala tak migrénu, která na mě během cestování přišla. Večer jsem si udělala poslední smoothie a šla spát.

Co po detoxu?

Dnes je to třetí den po detoxu. Klouby mě přestali bolet. Mám za sebou odpočinkové i sportovní dny. Včera jsem jela 40 km na kole k rodině. A dnes mě nebolí nic. U tchánů jsem si dala masáž na jejich přístroji, jehož jméno si snad nikdy nezapamatuju. 4. den jsem si udělala peeling obličeje, zastřihla konečky na vlasech a dala hennu :) Když už regenerace, tak celková.

Za ty dny jsem kolem bílého pečiva jen procházela, první jídlo, které jsem měla, byla nakrájená zelenina, neochucená, jen tak. Nakoupila jsem si celozrnný chléb bez obsahu pšeničné mouky, nakoupila mák a banány na snídani. Sice tu teď sedím s nafouknutým břichem, ale to proto, že jsem si k rizotu s červenou řepou a bazalkou přidala moji oblíbenou cizrnu (se kterou jsem to fakt přehnala) :-D

Co se týče pleti, tak mi úplně zmizel ekzém. První dny se mi taky hodně zredukovalo akné, to se mi 4. den vrátilo. Vyskákalo mi hlavně na čele a zase v okolí lícních kostí. Nijak se tím neznepokojuji, beru to jako čištění organismu.
Na oblečení jde poznat, že jsem zhubla. Ne, že by to byla pro mě priorita během detoxu, ale hlavně na nohách to jde poznat. Beru to jako příjemný bonus ;)

Kromě chutí na něco nezdravého během druhého dne, jsem nepociťovala hlad. Jsem stále na rostlinné stravě, jak syrové, tak povařené. Odolávám neustálým nabídkám na bílé pečivo, sladkosti, kávu, mléčné výrobky, apod. A pravda je ta, že mi to vůbec nechybí. Když mě honí mlsná, jdu si nasbírat maliny nebo rybíz nebo si dám do pusy lžičku medu a je hotovo.
Největší úspěch pro mě je ale to, že už 2. den nevím, kde mám telefon (není ztracený, jen jsem ho prostě pohodila někde v domě :-D), ale i tak piju! Mám u sebe pořád hrníček s vodou, který po vypití jdu hned dolít.

Na snídani mám buď banány s mákem nebo jablíčka, koupila jsem si taky arašídové máslo, kterým si natřu celozrnný chléb, namačkám banán a jím to společně s tím. Je to sice hodně kalorické, a ne každému může kombinace ořechů a ovoce sednout. Já s tím problémy nemám, nechodím potom za hodinu, co bych ještě pojedla, nasytí mě to a dodá mi to energii.
K obědu si dávám většinou rýži se zeleninou, červenou řepou. Rýži vařím skoro až do rozvaření na kaši, kvůli lepší stravitelnosti. Málo solím, přidávám čerstvé bylinky, kterými jídlo dochucuju. Přidávám si taky doma vyrobený olej s chilli papričkou a rozmarýnem. Koupila jsem si taky výše zmíněnou, milovanou cizrnu a červenou čočku.
Na večeři jím hlavně zeleninu, dám si ovoce, i když to hodně lidí zavrhuje. Dnes na mě čekal celozrnný chleba s rajčetem, pokapaný olivovým olejem a posypaný bazalkou ;)


Tento detox - ano či ne?

Za mě určitě ano. Není to tak finančně náročné. Dá se to i formou smoothie a je to jedna mňamka za druhou (když pominu ten hnus s kiwi). Budete se po těch 3 dnech cítit lépe, musíte jen překonat vedlejší účinky detoxu a vydržet. Mnoho infomrací je na těch stránkách, podle kterých jsem detox dělala. Je tam info o tom, co (ne)jíst před a po detoxu, co můžete pít, čemu se vyhýbat před, během a po detoxu. Detox vám celkově zabere 8 dní. 2 dny na přípravu těla před detoxem, potom 3 vlastní dny detoxu a potom 3 dny po detoxu, během kterých je také nutnost dodržovat jistá pravidla, aby byl detox opravdu účinný.

Rozhodně vám ho všem určitě doporučuji ;)

Pokud se pro něj taky rozhodnete, klidně napište, jak to probíhalo u vás, jestli jste měli také nějaké vedlejší příznaky, jak vám chutnaly kombinace ovoce/zeleniny, která byla vaše nejoblíbenější.


night.shine

24. 6. 2014

Kynologie ČZU - čtvrtý semestr

Další semestr je za mnou a tím pádem i další rok studia. Letí to jak zběsilé, to vám povím. Je to jako před chvílí , co jsem jela na přijímačky a hle, druhý rok za mnou a třetí klepe na dveře.

Praktická encyklopedie

Je to praxe, která probhí od 1. do 3. ročníku. Začíná v prváku pobytem ve Vráži a pokračuje hlavně ve 2. ročníku. Podíváte se do stájí, kde se budete učit manipulaci se zvířaty, dále se seznámíte se včelařstvím - ochutnáte několik druhů medu (mňamka), další část bude zaměřená např. na krmiva, ryby, apod.
Některé části praxe byly zajímavé (např. ryby, včely, manipulace), jiné mě nebavily (pícninářství, bioklimatologie - měření klimatu stájí). Každý si asi najde něco, co ho bude bavit. Termínů je hodně, ale problém je, že se mi kolikrát křížily s výukou, protože praxe probíhaly dopoledne. No, a vysvětlovat kolikrát třeba na etologii psa, že jste byli na praxi, to je dost potom o nervy... AAle k tomu se dostanu :)

Praxe odborná

A pokračovala odborná praxe. Jak už jsem v minulém článku napsala - nebudu to tady moc rozvádět, ať se máte na co těšit. Jen vám tady napíšu, že z praxí se mi nechtělo odjíždět :) Čeká mě ještě jedna praxe v olomoucké Zoo. Nic méně se ve vlastím volnu chystáme se spolužačkami na jedno z povinných satnovišť praxe, protože jednou to prostě nestačilo :) Tyto praxe jsou opravdu hvězdou studia a nic je nepřekoná!

A teď už k předmětům tohoto semestru.

Volitelný předmět

Ve druhém ročníku si začínáte vybírat volitelné předměty. Já jsem si zvolila "Etiku chovu a etologii hospodářských zvířat". Hodně jsem se na tento předmět těšila, protože mě etika a etologie zajímají. Jaké bylo potom moje zklamání, když jsem zjistila, že se mi jak cvičení, tak přednášky kryjí s povinným předmětem. To bylo opravdu na pytel, to vám povím. Domluvila jsem se s přednášející, že tento předmět budu muset absolvovat na základě samostudia.
Zkouška byla nejprve formou abc testu a následovalo ústní přezkoušení (k mému úžasu) :-D Naštěstí jsem zkoušku dala na poprvé. Je ale pravda, že mě nepřítomnost na přednáškách hodně mrzí. Byla jsem za semestr jen na 2 a byly skvělé. Moc se mi líbil přístup vyučujících a přednášejících. Naprosto skvělá byla přednáška, která byla založena na práci a následné debatě studentů a bylo to zaměřeno na problematiku klecových chovů u prasat.

Chov psů

Tento předmět byl zaměřen na chovatelství. Začínali jsme přednáškami, kde se probíraly řády ČMKU, následovaly stanovy FCI o chovatelských stanicích, chovatelích. Dozvíte se velmi zajímavé věci o chovatelích, o stanicích. Nejvíce jsme se v tomto předmětu ale zabývali výstavami, výživou. Součástí byla také návštěva výrobny granulí.
Skripta přímo pro tento předmět nejsou. Základy jsou ve skriptech z roku 2008, řády si stáhnete ze stránek ČMKU a na zbytek musíte dávat pozor na přednáškách a cvičeních ;)
Zkouška je formou testu. Musíte vypracovat protokoly.

Obecná kynologie

V tomto předmětu budete probírat všechna plemena ze skupin FCI I - X. Dozvíte se opět věci o krmení, o etologii psů, o anatomii a fyziologii.
Je pravda, že hodně informací se v předmětech "chov psů" a "obecná kynologie" prolínají.
Zkouška je opět formou testu, skipta jsou na půjčení v knihovně nebo vám je vyučující zašle přes e-mail. Součástí zápočtu je vypracování protokolů a zvládnutí poznávačky plemen psů.

Etologie psa

No, tento předmět ve mně po celý semestr vyvolával rozporuplné pocity. Nejprve jsem se na něj těšila, po prvních přednáškách a cvičeních jsem byla hrozně otrávená. Potomse to při cvičeních na cvičáku opět zlepšilo (dělali jsme praktické ukázky s klikrem, viděli jsme ukázky výcviku psů specialistů a ukázky pro nácvik obran). Tohle bylo opravdu fajn.
Co se mi nelíbilo bylo to, že občas odpadaly přednášky,takže nám třeba po cvičení vyučující oznámili,že přednáška není (já jsme kvůli tomu kolikrát jela přes půlku ČR) a potom jsem musela čekat skoro 5 hodin na cvičení z jiného předmětu. Nevím, co by se stalo, kdyby nám to oznámili předem přes mail.
Nestalo by se nic :-D Stejně bychom tam museli jít. I když nám to na začátku vyčující neřekl, řád školy říká, že přednášky i cvičení jsou povinné. Na začátku nám vyučující řekl, že pro něj docházka není natolik důležitá, ž se podle toho ale zařídí u zkoušky. Zařídil se podle toho už u zápočtu. Pokud na přednášky a cvičení studenti nechodili, neměli nárok na zápočet. Ti, kteří měli např. 4 absence, psali zápočtový test. Ostatní měli zápočet za docházku. No, byla jsem opravdu ráda, že jsem poctivě chodila :)
Zkouška je formou testu abc a po něm následuje ústní. Skripta nejsou, protože podle vyučujícího na to nemají čas a nedostanou za to zaplaceno. Takže hold musíte dávat pozor, přemýšlet, co je asi tak důležité, aby to chtěli u zkoušky a budete se učit z prezentací.
Co mi kolikrát vadilo bylo to, že vyučující vycházeli z nějakých studií nebo vlastní praxe a kolikrát se stalo, že vlastní praktické poznatky se psy nebrali moc v potaz. Potom se ale často stalo, že student řekl nějakou informaci, vyučující to popřel a za necelých 5 minut řekl tu stejnou informaci, jen jinými slovy. Je to trošku k ničemu, když jdete na zkoušku, kde musíte odříkat to, co víte, že chtějí zkoušející slyšet. A k ničemu je také to, že vás budou zkoušet i doktoranti. Zkušenost jedné mojí spolužačky, po které se slečna doktorantka "vozila" asi půl hodiny, aby ji nakonec stejně dala za 3, jen proto, že si dovolila zpochybnit jednu otázku v testu - to je jen ukáka práce lidského ega, ne znalostí :-/

Parazitologie

Tento předmět je hodně obsáhlý.
Budete se učit o parazitech přežvýkavců, prasat, koní, člověka, včel, ryb, apod. Hodně věcí se opakuje, nejdůležitější je naučit se vývojové cykly a neplést si jednotlivé rody parazitů.
Na cvičeních je skvělé mikroskopování a praktické věci, přednášky se mi moc líbíly.
Zkouška je písemná. Budete si tahat ze 4 obálek, které jsou rozděleny do 4 skupin. U testu budete opravdu muset znát vývojové cykly a taky kazuistiky, protože si můžete vytáhnout např. otázku, kde budou popsány symptomy a vy k nim musíte přiřadit parazita. Učte se ;)

Výpočetní metody v biologii

Pro mě strašák a noční můra tohoto semestru :-D Jestli jsem se tento semestr něčemu věnovala, byla to matematika. Je to velmi vtipné, protože já s matematikou bojuji celý život.
Je pravda, že jediné, co mi na tomto předmětu přišlo užitečné, byla statistika. Jinak to bylo opravdu k prdu.
Počítat kvadratické rovnice, nerovnice, logaritmy, Pythagorovu větu, determinanty, Gaussovu metodu. Pro mě jako pro kynologa, to byly akorát stresy, nervy a hodiny strávené nad počítáním, místo toho, abych ten čas věnovala psovi. Opravdu u tohoto předmětu nevidím jediné pozitivum, protože i bez té statistiky bych se obešla. Zařazení tohoto předmětu proto beru jako hloupost a zbytečnost. Jen zaplácání místa v rozvrhu a doplnění kreditu v systému.

Toť pro tento semestr vše.

Zkoušky jsem zvládla všechny na první pokus, matematiku, kterou jsem měla vydřenou jsem udělala v předtermínu. Aspoň jsem měla klid od toho nejhoršího. Nejhůř mi dopadla etologie psa. Na zkoušku jsem jela, i když mi bylo zle a neuměla jsem to tak, jak jsem chtěla. Hlavní je, že to mám...

Teď už jen poslední část praxe a můžu vstoupit do nového roku a vrhnout se na bakalářku :)

Pokud budete mít nějaké otázky, můžete mi napsat do komentářů nebo poslat mail: ladynightshine.blogspot.cz@centrum.cz

night.shine

9. 6. 2014

Výcvikový deník 1. - 3. lekce (květen, červen 2014)



1. lekce

Je krásné ráno, na můj vkus až moc horké. Vyrážíme s Tobim na hodinovou jízdu autobusem, abychom se od nás z vesnice dostali na Velkou Klajdovku. Naštěstí máme moc pěký spoj, takže nasazuji sluchátka, Tobi ulehá a jedeme. Ve vedlejší vesnici je však částečná uzavírka, takže se naše cestování hned protahuje asi o 20 minut. To má za následek to, že Tobi je o přestupu do druhého autobusu asi po 10 minutách už celkem nervózní, je mu horko, ale pít nechce, i přes to, že má povel, aby zůstal, pořád vstává a nakukuje do uličky, čímž samozřejmě kolikrát zavazí ostatním - skvělý začátek :-D
Konečně vystupujeme a jdeme na cvičák. U brány se potkáváme s paní, která má krásnou stafordku a s další, která má 2 velké černé knírače. Tobi je hodně vzrušený, proto ho uklidňuju, krmím ho a po chvilce se už očichává s fenkou staforda a je dobře. To už nás vítá Soňa a zve nás dál do areálu.
Protože je horko, jsme rádi, že v části, kde cvičíme je možnost odložit pejsky do stínu. Soňa si bere každého psovoda zvlášť a procvičuje s námi chůzi u nohy, obraty vpravo, přivolání. Skupinově děláme odložení (musím Tobiška pochválit, že to mu jde hezky), výchozí pozice povelu "k noze", sedni - lehni - vstaň. Nevím proč, ale Tobi nemá rád povel "lehni", vždy se do něj dostává půl minuty a kolikrát se ještě stane, že leží na oko ;) Soňa mi proto ukazuje, jak ho mám cvičit, pomáhat mu pohybem ruky, aby cvik vykonával rychle. Nakonec jsem zjistila, že jsem posunky dělala špatnou ruku...
Celá první lekce byla pro mě stresující. I když jsme nedělali nic, co bych předtím s Tobim nedělala, bylo to po dlouhé době něco "nového". Nemyslím tím, že bych měla stresy ze Soni nebo z ostatních psovodů, jen to byla nervozita spíš ze mě (přesně to, čeho se tak chci zbavit a vyvarovat se tomu). Je to taková ta situace, kdy máte udělat krok vlevo a vy 10 vteřin přemýšlíte, která je levá ruka a co vlastně v tu chvíli s vodítkem a se psem :-D Naštěstí Soňa je opravdu trpělivý a skvělý člověk, který vás a vašeho psa chválí za jakýkoliv malilinkatý pokrok.
Nejvíce mám ale radost z Tobiho, který si o přestávkách hraje se stafordkou Arwen, očichal se s fenkou knírače, psa ignoruje a nemá s ním konflikt. Navíc během lekce probíhala na druhém konci areálu hodina obran. I to, že se Tobi nebál těch zvuků a štěkotu velkých psů, že i přes to rozptýlení hezky cvičil, je pro mě obrovská výhra!



2. lekce

Dnešní den je jiný - je pod mrakem, chladno. Úplný opak minulého týdne, ale nám to nevadí, mám radši, když je chladněji :)
Do města jsme se svezli autem, potom pokračujeme autobusem na Klajdovku. U vchodu opět potkáváme paní s Arwenkou. Jsem moc ráda, že si ji Tobi pamatuje, necháváme je očichat se, chvilku si poblbnou na vodítku a čekáme na Soňu.
Lekci začínáme nácvikem základních překážek. Jsem moc ráda, když jsou lekce obvzláštněny a zpříjemňovány tímto způsobem. Takže cvičíme na nepříjemném povrchu, potom zkoušíme rouru, houpačku, pohyblivou lávku, kladinu a skok přes překážky. Toto je něco, co Tobiho moc baví a zná to, takže skáče jak o život :) Soňa nás na kladině pochválila, že je Tobišek daleko klidnější, a že se obrovsky za ten rok posunul. Při přechodu zpátky na cvičení poslušnosti se bavíme o tom, že za spoustu chyb a jeho nevyrovnaných reakcí jsem mohla často já, takže jsem si nejprve udělala pořádek ve své hlavince a potom řešila tu jeho.
Po překážkách se vracíme k poslušnosti. Cvičíme povely "k noze", k obratu vpravo přidáváme i obrat vlevo, děláme odložení, "seni-lehni-vstaň," kde nás Soňa učí odměňování psa za rychlost nebo vytrvalost. A přecházíme k povelu "ke mně". To je další kámen úrazu, protože Tobi vždy předsedal a předsedá daleko ode mě. Hezky přiběhne, ale místo toho, aby seděl těsně před mýma nohama, zastaví a sedá tak 20 - 30 cm ode mě. Soňa mi říká, ať to zkusíme ještě jednou a přijde na to, že má Tobi tento povel spojený s mými pohyby těla. Nevědomky jsem ho naučila, že když jsem předkloněná, tak to znamená povel "ke mně", předsedá tak daleko, protože sedá na úroveň mé hlavy, která je v předklonu tak těch 20 - 30 cm před mýma nohama. A když se narovnám, chce se hned zařazovat k noze. O tom nám Soňa chvilku povídá, že by se povely "ke mně" a "k noze" měly cvičit zvlášť a nespojovat, že ona sama to se svými vlastními psy cvičí takto spojeně opravdu jen minimálně. Ukázala mi, jak můžu zkoušet doma Tobiška přivolávat a přenaučit tento povel, aby předsedal blíž k nohám.
Tady jde vidět, že nejdůležitější na práci výcvikáře jsou letité zkušenosti. Tobi uměl povel "ke mně" hezky, protože to byl jeden z prvních povelů, který jsem ho od štěněte učila. Na prvním cvičák, na který jsme spolu chodili, jsme však během nácviků poslušnosti dělali přesně tento styl: "ke mně" a z této pozice jsme psa přivolávali "k noze". A když vás někdo neopravuje, nevěnuje pozornost tomu, jak se pohybujete a jak se pohybuje váš pes, už je chyba na světě.
Novým cvikem tuto lekci byl nácvik přirozené chůze u nohy a základní pozice pro nácvik odložení psa za chůze. Opět se mi potvrdilo, jak je důležitý dohled výcvikáře a pohyb mého těla. Kolikrát rozhoduje vteřina o tom, jestli psa naučíte cvik správě nebo mu uděláte v hlavě zmatek :)
Proto jsem ráda, že Soňa nás upozorňuje a díky svým zkušenostem přijde na kloub našim problémům :) O tom by měl cvičák být. Přijít na způsob, jak věci naučit a napravovat chyby. Proto tam s Tobim chodíme, abych se naučila nové věci a získávala nové informace.
Ve chvíli, kdy skončila lekce, se spustil pořádný liják. S Tobim jsme domů došli zmoklí jak myši, Tobiš si vlezl na svůj polštář a spal až do večera. Spokojeně oddychoval a občas po očku zkontroloval, co dělám, zavrtěl ocáskem a chrněl dál :) Je to paráda, když vidíte, že je váš pes spokojený.


3. lekce

Obloha opět pod mrakem. Občas krápe, ale vyzbrojena kšiltovkou vyrážím s Tobim na další lekci. Pilně jsme trénovali zrychlení provedení cviků, tak doufám, že to půjde tak hezky i na cvičáku. Zase se vezeme do města autem, a protože jsem večer před lekcí zjistila, že nemám doma žádné odměny, stavuji se v řeznictví. Mám možnost si uprostřed rušného města vyzkoušet dlouhodobé odložení. U obchodu není nikde možnost Tobiho uvázat, kdybych ho měla uvázat o sloup, mohl by se dostat do cesty. Tak jsem ho položila, dala povel zůstaň a po očku z obchodu sledovala. No, nevydržel to. zůstal na místě, ale vstal, tak jsem musela hezky ven a opakovat povel. Nakoupila jsem odměny, a když jsem platila u kasy, přišel za mnou řezník a dal mi pro Tobiho velkou masitou kost. Někdo pro oříškové oči dostane leerdamer, já jsem pro pomněnkové oči a neposlušného psa dostala kost :) Měla jsem opravdu radost, protože za takovou kost bych v obchodě s masem pro psy dala nejméně 30 kč. Vy si třeba řeknete - co je to 30 kč, no pro mě je každá ušetřená koruna opravdu dobrá.
Před cvičáke potkáváme Arwen a Tobi táhne jak divý. V hlavě si říkám, že je super, že si ji tak oblíbil. Jenže, Arwenka začala hárat - proto je Tobiš jak pominutý :-D S paní si povídáme, a ona na nás "jsem vám asi pěkně zavařila, co?". Já jsem ale ráda, že je příležitost vyzkoušet si, jak bude Tobi cvičit, když bude mít u sebe rušivý element :) Po chvíli doráží další hafan - borderák Forest a štěňátko leoparda :-D
Soňa na začátku přivedla fenku, kterou používá na canisterapii. Je to fena, kterou používá u psů na socializaci, protože je to absoltně nekonfliktní zlato :) Tobi měl oči jen pro Arwen a tak jsme ho museli odvést trošku stranou. na Tobiho byla feňule větší a měl trošku strach, moc si neumí s velkými hafany hrát a tak byl protivný, ale řeknu vám, že tak nekonfliktní fenku bych na socializaci chtěla mít doma, protože ta by Tobiho hodně zklidnila :) Tobi po ní jednou vystartoval (ne, že by chtěl kousnout, ale chtěl ji odehnat) a ona se trošku naježila, ale postojem těla se mu hned podvolila a Tobi se v té chvíli uklidnil, byl schopný si ji aspoň očichat a bez dalších problémů odkráčel.
Potom přišla na řadu řízená socializace, kdy jsme se psy na vodítku chodili ke štěňátku a seznamovali ho postupně s jednotlivými hafany. Štěně bylo trošku nejisté, takže u každého seznamování stále Soňa a dohlížela na správý a hladký průběh, který by štěněti nezpůsobil nějakou psychickou újmu. Pak nám chvíli vysvětlovala smysl toho, co jsme prováděli. Jak je důležité seznamovat štěňata pomalu a s klidem, jinak při takových situacích, kdy má štěně špatnou zkušenost, vznikají často doživotní problémy. To jsem hned potvrdila a popisovala nešťastný zážitek s afgánským chrtem, (je zde na blogu) který mi Tobiho v jeho štěněcím věku zvalchoval v parku.
A šli jsme cvičit. Soňa nás všechny chválila, že jde vidět, že jsme doma trénovali. Dělali jsme obraty, když jsme měli udělat čelem vzad, málem jsem se zamotala do vodítka (ano, levá ruka je ta u srdce) :-D U přivolání mi Soňa ukazovala další možnosti, jak ještě s Tobim cvičit to, aby ke mně chodil blíž, takže máme přes prázdniny domácí úkol a výzvu :) Znovu jsme dělali nácviky sedni-lehni-vstaň, odložení, nácvik výchozí pozice cviku "k noze".
Největší radost jsem měla, když ná Soňa chválila, že na to, že cvičí psi ve skupině s háravkou, tak jsou ukáznění a jde jim to. Sama jsem byla překvapená, že Tobi hezky vnímá, občas sice při přecházení z místa na místo brzdil tam, kde Arwenka seděla, ležela, ale dal se hezky odvolat. Akorát jednou byl tak fascinován výcvikem agility, který se konal v areálu, že jsem měla pocit, že je v tranzu :-D  Soňa ho opět pochválila, že se oproti loňskému roku i více soustředí a dokáže pracovat po celou dobu. Dmu se pýchou :")
Tobi vycházel velmi dobře i s Forestem (myslím to tak, že cvičili ve skupině vedle sebe a Tobi nevyjížděl, nevrčel) a na autobus jsem šla se slečnou, která Foresta vlastní. Kluci na sebe 2x zavrčeli, protože Forest podle paničky taky nevyjde úplně s každým psem (je to prostě jako u lidí, některé lidi máme rádi, některé bychom nejradši rozcupovali :-D) Ale jinak se naše společná cesta obešla bez komplikací, mohly jsme jít vedle sebe, povídat si a kluci ťapali hezky vedle nás.
To je pro mě největí úspěch, protože minulý rok by Tobi psa nesnesl na vzdálensot 10 metrů, aniž by vrčel, ježil se, pištěl a startoval po něm.
Tobi dostal doma za odměnu kost z řeznictví a ještě ten den jsem si večer zopakovala obraty, čelem vzad a techniku na povel "ke mně".