Kvůli zkoušce jsem přehodila poslední hodinu před prázdninami na pátek. Sešla se "parádní" parta, kterou sama Soňa okomentovala slovy: "Paráda, sešli se čtyři psi, co nemají rádi psy."
Potkali jsme se se psy před branou cvičáku a musím říct, že mě Tobi překvapil. Stály jsme s majitelkami v uctivé vzdálenosti od sebe a pejsci nasávali pachy ostatních, přišel i jeden hafan, který dost štěkal, když viděl ostatní psy, ale i on po chvíli usoudil, že to nemá cenu a tak jsme v klidu čekali. Bez vyjíždění, vrčení a protivností :) Byla jsem na Tobiška moc pyšná, že i přes tolik testosteronu, vydržel relativně v klidu. Napětí jsem u něj cítila, ale krátká hra a odvedení pozornosti to spravilo :)
Cvičili jsme klasickou poslušnost, dostali jsme pochvalu od Soni, že jde vidět, že jsme cvičili chůzi u nohy a obraty za chůze. Cvičili jsme, jen co je pravda ;) Ani ne tak kvůli Tobimu, ale kvůli mně, protože jsem manťák, který se při povelu "čelem vzad" vždy nejprve točí přes pravé rameno :-D
Problém nastal, když jsme trénovali dlouhodobé odložení. Skvělé na cvičáku je to, že trénujete v prostředí a za situací, které nemám možnost doma navodit. tak aspoň přijdu na chyby a nebo nedostatky ve výcviku. Tak jsem přišla na to, že Tobišek má hezké dlouhodobé odložení, když je v nerušeném prostředí. Vedle nás se však začal zvedat pejsek a nechtěl cvik provádět. Opakovaně se zvedal, popocházel k paničce a Tobi to psychicky nezvládnul. Takže jsem si hned psala do deníčku - dlouhodobé odložení, posunout se zpět a zvyšovat kritéria :)
Dlouhodobé odložení (DO) na cvičáku je obrovský skok. Doma totiž cvičíte a máte menší podněty, které vašeho psa rozptylují. Já cvičím DO doma, na poli, u obchodu. Ale nemám možnost moc cvičit tento cvik, když jsou kolem psi, proto to jsou pro Tobiho obrovská kritéria pro rozptýlení psa během provádění cviku.
5. lekce
Další lekce byla až v červenci, protože cvičák přes léto nejede podle rozvrhu, jsou tábory, atd.
Vešli jsme se do skupiny, která byla obsazena hlavně štěňaty. No, i tak tam byl Tobi nejmenší, protože 11 měsíční štěně RR už je přeci jen kusanec psa ;) Mimina si na začátku a uprostřed lekce pohrála, my jsme byli s Tobim na vodítku a s náhubkem opodál. Tobiš totiž smečku velkých, divoce si hrajících psů psychicky nezvládá. Bohužel, se jednou přiřítilo klubko k nám a Tobi začal plašit, startovat, vyjíždět. Dal se odlákat na pamlsek a zklidnit, ale i když byla mimča na vodítkách, vrčel a bylo vidět, že je hodně nervózní. Proto jsem vytáhla co nejlepší odměnky, abych ho odlákala a během jednotlivých cviků jsem s ním procvičovala i klidné chování při pohledu na psy. Dělala jsem to tak, že jsme třeba šli na cvik - chůze u nohy -a když jsme ten cvik provedli a vrátili se do řady, nechala jsem Tobiho, aby čichal na dálku pachy psů a prohlížel si je. A když se hezky a klidně choval, tak jsem ho odměňovala. Díky tomu se nakonec Tobišek začal očichávat s pejskem, který stál vedle nás a pokusil se i o náznak hry. Takže jsme nakonec odcházeli s klidnou myslí - oba ;)
Soňa se nás ptala, co jsme nejvíc procvičovali přes prázdniny. Popsala jsem jí, jak jsme začali více procvičovat oční kontakt a dala mi ohledně tohoto chování a cviku velmi užitečné rady a poznatky. Pokud jsem to ještě nenapsala, jsem neskutečně vděčná a výcvikářku jako je ona :)
Soňa začala lekci novým cvikem, který teď procvičujeme doma. Odepnutí a znovu připnutí pejska na vodítko u nohy. Člověk si ani neuvědomí, jak důležitý je to cvik.
Nejvíce mě potěšilo, že nás Soňa pochválila za vylepšení povelu "ke mně". S Tobim jsme to cvičili jak diví, tak jsem ráda, že to jde poznat. Pracovala jsem na tom za pomoci targetu, který jsem dala do pozice, která je Tobimu ještě příjemná. Jestli je něco, co nechci ve výcviku a práci se psem je to, aby pes dělal něco, co je mu nepříjemné. Tobi předsedal daleko ode mě, to byla chyba moje, protože jsem ho naučila při tomto povelu reagovat na moji osu těla. A při přeučování za pomoci targetu jsem si všimla, že se mu nelíbí, že by měl být nalepený na moje nohy a dívat se na mě tak, že je mu to nepříjemné. Takže máme předsednutí stejně třeba 10 - 15 cm přede mnou, ale je to mnohem hečí, nepředsesdá křivě a hezky se na mě dívá, což je pro mě důležité, a i kdyby to mělo být a nějakou srážku bodů při kouškách, je to pro mě stejně lepší, než ho lámat "přes koleno". Chci, aby ho to bavilo, ne aby se nutil :)
Při cviku DO jsem byla z Tobiho extrémně nadšená. Po červnové lekci jsme DO cvičili denně, postupně jsem začala vyšovat kritéria, měním prostředí a vyplácí se to. DO Tobi zvládnul celou dobu bez toho, aniž by se zvednul, i když štěňátka kolem se převalovala a zvedala (ten den bylo dost velké horko a i ve stínu bylo docela nedýchatelno). Po dobu cviku jsem byla od něj na vzdálenost 3 - 5 kroků a prokrmovala jsem ho a byl opravdu skvělý :)
domácí lekce
Doma jsme tedy pracovali na DO. Posunula jsem se o krok zpátky, abych mohla změnit zvyšování kritérií. Kdyby mě někdo sledoval, jak "zvyšuji kritéria", asi by si lidé mysleli, že jsem praštěná. Skáču kolem psa, vykřikuju, tancuju, plácám rukama.
Zapojila jsem i členy rodiny, sepsala si seznam, na co Tobi nejvíce reaguje a postupně to přidávám tak, aby cokoliv se dělo, cokoliv slyší nebo vidí, aby to ignoroval a prostě zůstal, dokud nedostane uvolňovací povel :)
Pořídila jsem si krásný deník, kam jsem si začala ručně vypisovat postupy při učení různých cviků a triků.
Vyšlapala jsem Tobimu taky pár prvních pachových čtverců a podle mě pracoval moc hezky.
Začala jsem s ním hrát hodně her. Na přivolávání, sebekontrolu a na získávání pozornosti a očního kontaktu.
Na základě her jsem s ním natrénovala odložení za chůze v leže. Zatím máme odložení na targetu v domácím prostředí. Během příštího týdne bych chtěla začít odbourávat target a zkusit to i venku. Jsem z toho maximálně nadšená a myslím, že kolikrát jde můj jásot slyšet na druhé straně vesnice :-D Čím víc jsem já nadšená, tím vidím větší zájem a snahu u Tobiho.
V čem vidím maximálně velký pokrok je reakce na nárazové zvuky (u nás střelba a bouřka). Díky skvělému článku Františka Šusty o distresu a eustresu jsem během jedné bouřky "naklikala" Tobiho, ale i mamčinu fenku Triny (ta mi jednou málem vykloubila rameno, když se snažila utéct před něčekaným vukem venku). Je to jednoduché, efektivní a nestresující pro obě strany :)
Nakonec mám pro vás video s 1- minutovým odložením na 15 kroků. Čím je zvláštní? Asi když se na něj podíváte, tak si řeknete, že pes prostě leží a čeká, takže není nijak skvělé.
Co nevidíte a nevíte:
a) je to v místě, kde za plotem chodil pes
b) tento pes na Tobiho často štěká
c) vedle se v zahradě proháněly děti
d) na vedlejším poli jezdil traktor a oral půdu
e) Tobi se mi předtím při DO zvedal, když jsem se k němu vracela, když jsem se postavila k jeho boku nebo jsem mu dala odměnu (pamlsek, slovní pochvalu), což pes udělat nesmí, proto jsem nahrála i to, že se k němu postavím, chvilku počkám, odměním ho a i přesto leží dál a cvik ukončím až uvolňovacím povelem, kdy se teprve Tobi zvedne
f) krásné jsou taky signály, které ke mně Tobi vysílá :)
Nahrávání jednotlivých lekcí a cviků je fajn, protože se můžete zpětně kontrolovat a hledat, kde jste udělali chybu, ale je to i velká vzpruha a povzbuzení, když srovnáte třeba 2 videa s jedním cvikem, kdy se začínáte učit, a když cvik (trik) zapojujete již bez pamlsků do delší série :)
Já jsem třeba tady přišla na jednu chybu, která sice cvik neovlivnila, ale měla bych se jí do budoucna vyvarovat. Přijdete na to, o čem mluvím?
night.shine
Žádné komentáře:
Okomentovat